Pár dnů letošní letní dovolené si schovávalo svoji odpočinkovou sladkost až na konec léta, ta ale stála za to.
Přesun do „Veselého města na Moravě“ zvládly ČD bezchybně, a tak jsme ještě ve večerních hodinách mohli být přivítáni domácím chlebem se solí, vínem z okolí a jinými dobrotami.
Druhý den nabídl rozkoukání po městě a výlet do pohádkově bělomodrých sklípků v
Petrovicích–Plžích.
Podvečer dobarvila vůně zralých švestek a rodícího se vína.
Ochutnávka burčáku přímo ve sklípku nás přiměla k tomu, abychom neodcházeli s prázdnou a doopatrovali dvě ostošest kvasící lahvičky.
Příjemná procházka strážnickým parkem ukončená dobrou večeří.
Další pohodový den s kočárkováním a zopakováním zásad požitkové pedagogiky v cukrárně.
Přesun do Lednice, kterou jsem si představovala jako pohádkovou princeznu v bílých krajkách. Místo ní nás přivítala životem už trochu zmožená, z neustálého zájmu ctitelů notně unavená dáma letech…
Zkusila jsem první zámecký okruh, P. nadšeně vyprávěl o programu
ukázek dravců, provozovaném v lednickém parku.
Cesta Lednicko-valtickým areálem, ozdobeným zámečky, pavilony, sochami. Uvědomila jsem si, že znalosti získané v dětství rychle vyprchávají – encyklopedie antické mythologie by nebyla k zahození.
Nocování v lesíku na půli cesty provázené poměrně intenzivními zvuky střelby. Přiznávám, že nám to docela vrtalo hlavou. Rozluštění se přiblížilo s ránem, kdy jsme se po zabalení věcí přemístili k malému rybníčku nedaleko Rande vous. Tvářila jsem se odvážně a zkusila koupání. Sotva jsem se ale stihla převléknout, když kde se vzala, z lesa se vynořila skupina asi dvaceti myslivců a jejich doprovodu a štrádovala si to k vodě. Právě začínal lov z hlubiny, součást zkoušek loveckých psů…
Pokračování do Valtic, prohlídka barokního zámku dříve taktéž patřícího do Lichtenštejnské sbírky, příjemný chládek ve vinných sklepeních, ochutnávka vína.
Pak už jen cesta domů zkrácená o milé přátelské přiblížení z Brna do Prahy.
