Hledání

Začali jsme se sháněním většího bytu. Tedy někdy mám pocit, že nalezení rozměrnějšího bytu zajímá jen mě... Na mé úpění, že ceny snad den ode dne stoupají se mi totiž dostává odpovědi, že panikařím a že dnes večer to přece nebudeme řešit, protože ještě není hotový program na zítřejší skautskou schůzku (aby nevznikla mýlka, mám samozřejmě skauting a skautský program zvláště RÁDA).
Někdy se nám ale přeci jen podaří se shodnout na termínu s prodejcem nebo realitním makléřem, hodit skautskou schůzku či jinou aktivitu přes palubu či ji alespoň vytěsnit do sklepa mysli a vydat se na lov.
Asi ale ještě nemáme vycvičeny ty správné lovecké vlastnosti, ba co více ani nevíme, jaké to ty správné jsou. Máme být pravdomluvní a říkat vše na rovinu („Víte to je teprve první byt, který jsme navštívili…") nebo se máme tvářit neprůstřelně a mlžit? Skautská srdce nabádají k pravdomluvnosti, ďáblík neúprosného trhu s nemovitostmi velí opak.
Proti nám hrají:
a) Nedostatek času k obcházení. Zdá se mi, že by to chtělo speciální „hledací dovolenou" – asi bychom pak mohli lépe ocenit výhled do lesa a nebrejlit do černočerné tmy za oknem jako sůvy.
b) Nerozhodnost. Co je akceptovatelné (jsem cimprlich, když se mi nelíbí silnice za oknem) a kde už se dá možná i po zbytek života žít? Nedá se to vlastně přežít všude –typicky šťourá onen skautský duch.
c) Nevyjasněnost lokality. V Praze nebo lehce za Prahou? Ano já vím Šumava je krásná, ale… No zatím hledáme hlavním městě a lehce od něj; dojíždění versus onen temný ale jistě krásný les hned za humny? Včera se u nás rozléhalo jásání nad 4+1 v Deštném v Orlických horách a nad krásami Ústí and Labem. Jak tohle dopadne...
d) Spousty těch strašáků jako je blížící se zvýšení DPH, vyšší hypotéky apod.

Jak to vypadá, budeme se tím ale muset nějak prokousat, protože pečené byty samy do pusy nelítají. Teda zatím jsem žádný takový inzerát neobjevila.

Štreit u Zvonu

V neděli jsme se vypravili na souhrnnou výstavu fotografa Jindřicha Štreita, která se koná do 3. 2.2008 v Domě U Kamenného zvonu.
V nejrozsáhlejším cyklu "Vesnice je svět" rychle vklouznete do nedávné minulosti. Podíváte se do soukromých obýváků, vesnic zpackaných socialismem, potkáte se
s lidmi, ze kterých číší všechno jen ne budovatelské nadšení,vzpomenete si jaké jste nosili teplákové soupravy, když jste byli ještě malí usmrkanci.
V dalších cyklech vniklých většinou po roce 1989 jsem našla i moje oblíbené běžící jeptišky z Králík (nostalgické vzpomínky na koleje). Jsou tu smutné i veselé obrázky z Ruska, Anglie, Rakouska i Česka.
Zdá se mi, že všechny fotografie mají i přes rozdílnost námětů společný lidský pohled na člověka i ve všednosti jeho života.