Velmi modré oči

Během posledního měsíce už druhá žensky černošská knížka, která se mi dostala do ruky. Po Barvě nachu další příběh o smutném dětství, příběh snu o štěstí za reality více než drsné...
O tom jak život jedince často určuje to, jak ho vidí ostatní.
O slabosti, která slabochy vede ke krutosti, o utrpení, ze kterého je nejsnadnější cestou únik. Happyend se nekoná...
"Co je s tvýma očima?"
"Chtěla bych je modré." Mydlík našpulil rty a pohladil si jazykem zlatou plombu. Napadlo ho, že je to jedna z nejfanatičtějších a zároveň nejlogičtějších žádostí, jaké kdy slyšel. Ta malá ošklivá holčička přišla žádat o krásu.

Toni Morrison, české vydání z roku 1995.

Malé odvahy

Překonání sama sebe může mít různé podoby. Nevím jak vám, ale mě se pod tímto souslovím většinou vybaví něco ne úplně příjemného, avšak zdravého, prospěšného, užitečného apod.
Něco trochu připomínající Foglarovo "Letos poprvé" (jsem se koupal ve studené vodě, cvičil při otevřeném okně …).
Když jsem včera dopíjela poslední doušek horké čokolády, napadlo mě, jaká jsou moje malá (ale zásadní;-)překonání v průběhu zhruba deseti let, a přišla jsem na následující:
Dnes poprvé jsem se prošla Brnem, aniž bych si nervózně sundala náušnice delší než 3 centimetry
Dnes poprvé jsem se odvážila zkontrolovat si vařící rýži v kolejní kuchyňce, i když zde byli přítomni cizí lidé
Dnes poprvé jsem nevyběhla z obchodu, když se mě prodavačka zeptala: "Co si přejete?" a já byla jen na "čumendě"
Dnes poprvé jsem zašla sama do kavárny číst si knížku – 15. 01. 2008
Při vzpomínání na některá ta úsměvná překonání jsem si uvědomila, že jejich realizace bývá mnohdy docela příjemná. A často dodá odvahu i k větším věcem.
Jaké by byly ty Vaše?

Kuchařky

Aby bylo jasno od začátku, na mysli mám ty knížky plné receptů s uhmatanými a leckdy i umaštěnými okraji. Dříve rozhodně nepatřily mezi tituly po kterých bych se pídila v knihkupectvích. Asi jsem se trochu styděla přiznat, že mě baví něco tak "přízemního" jako vaření, a tak jsem se při svých začátečnických kreacích doptávala na vyzkoušené fígle ostatních nebo později spoléhala na bleskovou inspiraci na webu.
I teď, když už připustím, že práce s vařečkou je jedna z mála domácích aktivit, které mě baví, v obchodě s knížkami nemířím k titulům o vaření. Proto mi Kuchařka pro dceru padla do oka díky internetovému bistru. Líbil se mi milý styl autorky, které zdá se záleží na těch, pro které své dobroty chystá. A s ostatními se o ně podělí s radostí. Ta je znát právě i z knížky, která se objevila pod stromkem. A tak jsem letošní vánoce zabořila nos do stránek a objevovala: bramborovou etudu, etudu pro mlsný jazýček, etudu o návštěvě přes noc… Možná naštěstí pro naše tělesné schránky se mi na realizaci příliš času nedostává…
"Na pravidelné večeři obnášející rohlík s vlašským salátem byste nemohli přežít ani studentský život, natož ten rodinný. Ale protože ani teplé večeře nejsou zárukou spokojeného manželství, občas neuškodí usnadnit si život a práci v kuchyni a naservírovat pečivo. Tedy snad raději pečivo s něčím."