Kulturní kotrmelce minulého týdne

Rychlá, maďarskými partnery však dobře organizovaná pracovní návštěva Budapešti, kterou jsem si nenechala zkazit ani trojicí svěřených, poněkud puchýřovitých Američanek. I když je pravda, že večeře s cikánskou hudbou, obstarožními tanečnicemi, ale hlavně nadšenými, neustále fotografujícími Japonci byla i na mě moc…
Čas zbývající po odletu dam do mého odjezdu jsem si chtěla užít vyšší kultury, ale bohužel jsem místo Museum of fine Arts zamířila do protější budovy a byla nucena si přiznat, že moje nadšení pro moderní umění je limitované…

Prožitek z dobré kultury mi bohužel nedodal ani nový český film Anglické jahody, který se mi zdál jako promarněná příležitost natočit poutavý příběh roku 1968.
Co z toho vyplývá? Že nemám kapacitu ani na zformulování smysluplné věty na závěr. Promiňte.

Krysí život

Tak se prý zítra opět koná Běh kancelářských krys.
To znamená, že to s dnešní pracovní morálkou dopadne bledě….
Asi se vydám do kumbálu mezi našimi kancelářemi a budu se snažit chytit některou z dam přeživších čtrnáctidenní deratizačním proces (provázený ohromným puchem, probíhající samozřejmě za plného pracovního nasazení).
Rychle jí začnu učit volat mobilem, snad zvládne i unést šanon, když u nás měla tak výtečné podmínky.
Od pořadatelů mám už výjimku na kostýmek.
Její výhra, na kterou sázím, přinese doufám aspoň částečné odčinění příkoří způsobeného společnou koexistencí.
Ať žije práce ve sklepě!!!

Moštování

Plný sad.
Setřást ze stromů, napytlovat a odvést do moštárny.
Malý domek u rybníka s bělovlasými staroušky, kteří kmitali jak v hodinkách.
Jablka se v mžiku nasekala na drť a už se balila do pláten, která se prokládala dřevěnými špalíky.
Jen se člověk otočil, moštovací lis už zabalenou hmotu stlačoval a bylo třeba rychle vyměňovat nádoby do kterých tekla sladká šťáva.
Všude spousta vos.

Z čeho může být městský člověk vyjevený...

Tak jde čas

Učinit rozhodnutí. Tak teda jo.
Podepsat rezervační smlouvu, složit zálohu.
Vybrat zda zvolit hypotéku či stavební spoření. Od koho? S kým (tj. kdo nám pomůže s vyřízením? - jedno z klíčových rozhodnutí!!)
Změny v produktech, znovu zvážit výběr. Rozhodnout. Potvrdit výši platů, podepsat, zaplatit za uzavření smluv.
Zajistit výpisy z katastrů, katastrální mapy pozemků.
Smlouva o smlouvě budoucí kupní.
Žádost o finance ze SFRB (státního fondu rozvoje bydlení) – sehnat ručitele, ověřit, zaplatit, podat, čekat, zjišťovat...
Zjistit, že pošta smlouvy po třech týdnech od schválení nedoručila, přesvědčit je k vydání nových smluv, podepsat.
Zjistit, že smlouvy má týden u sebe soused, že pošťačka nám do schránky nedala avízo.
Dozvědět se o schválení úvěru od banky. Podepsat se do kolonky dlužník pod částku s šesti nulami. Na 25 let…
Podepsat kupní a svěřeneckou smlouvu.
Úředně ověřit podpisy – 1, 2, 10x. Potvrdit,že je na katastru provedena vinkulace (omezení dispozičního práva), že je byt zaplombován (na katastrálním úřadě probíhá řízení o převodu nemovitosti) a řízení o změně OP prodávajícího…
Podepsat souhlas k platbám bance, podepsat žádost o vyplacení částky.
Čekat, čekat, čekat…Připadat si jak bluma, co neví…
P.: "Stejně všechno zařizuju já!"
Ze 70%-80% má pravdu. Stejně mi z toho jde hlava kolem.

S úsměvem odpovídat na otázku: "A kdy už se budete stěhovat?"

Květnová poprvé

V posledních dnech se mi zaplnily další dva šuplíky "dnes poprvé". U jednoho si nejsem jistá, zda bych stála o opakování, druhý mě naladil na repete.
Byly to: thajská masáž a první voda...
Šumavské Vltavy v pánské společnosti zkušených jsem se obávala. Naposled jsem v kanoi háčkovala na rybníce, na táboře, někdy v páté třídě. Od čehož už uteklo dost vody...Měla jsem ale trpělivého zadáka a nafukovací kanoe také snesla ledacos. Tuze vydařený slunečný den.
Thajské masáže jsem se neobávala. P. jí dostal v práci a galantně mi ji přenechal (a asi věděl proč)...Už jí totiž jednou zažil(ode mne jako dárek). Ne že by to bylo tak hrozné, jen jsem do té doby nevěděla, kde všude mě může bolet. Prohmatávání celého těla, sval proti kosti. Když už jsem měla jednu ruku za sebou, děsila jsem se, že na řadu přijde ještě druhá. A přišla. A nejen ruka. Až budete rozsezení od počítače, určitě vyzkoušejte. U sebe si nejsem jistá, zda nedám přednost práci na zahrádce nebo pádlování.

Cesta s Cestou

V minulém roce se mi hospicové hnutí Cesta domů dostalo do cesty vícekrát (v novinách, na plakátech v tramvaji, jako příjemce sbírek z našich firemních koncertů), až se mi zdálo, že už to není náhoda.
Posbírala jsem odvahu a zkusila se ozvat, jak že to mají s dobrovolníky. Říkala jsem si, mám přece zkušenosti z vysokoškolských návštěv Rajhradu, brigády u řepských boromejek.
Byli moc příjemní, ale hned mi vysvětlili, že pro to, aby člověka pustili do rodin k umírajícím, je nutná absolvence skoro ročního kurzu pro dobrovolníky.
Jé, až za rok do rodin….
Teď mám dobrovolnickou přípravu sestávající z přednáškově povídacíh večerů jednou měsíčně a dvou víkendů za sebou, a přiznávám, že jsem za ní moc vděčná…
Jsem ráda:
- že jsem mohla už od první setkání pocítit tu příjemnou atmosféru, která z lidí, kteří se na činnosti v Cestě domů podílejí, vyzařuje,
- že mohu stále obdivovat jejich přístup k dobrovolníkům, kterým umí dávat najevo, že si jejich byť malé snahy o pomoc váží, že respektují, ať se rozhodnete pro pomoc v jakékoliv formě (nejen v rodinách, ale třeba při plese, koncertě, v knihovně, v obchůdku…),
- že jsem dostala prostor a podněty více přemýšlet o umírání a smrti jako součásti života,
- že jsem se více mohla dozvědět o tom, jaké umírání může být (nemilosrdné konkrétními projevy, ale zároveň obohacující pro ty, kdo jsou přítomni),
-že jsem se v rámci skupiny dobrovolníků seznámila s mnoha zajímavými lidmi.
Jsem po tomto nahlédnutí o něco nejistější, jestli to zvládnu, ale snad je to tak dobře.

Malé odvahy

Překonání sama sebe může mít různé podoby. Nevím jak vám, ale mě se pod tímto souslovím většinou vybaví něco ne úplně příjemného, avšak zdravého, prospěšného, užitečného apod.
Něco trochu připomínající Foglarovo "Letos poprvé" (jsem se koupal ve studené vodě, cvičil při otevřeném okně …).
Když jsem včera dopíjela poslední doušek horké čokolády, napadlo mě, jaká jsou moje malá (ale zásadní;-)překonání v průběhu zhruba deseti let, a přišla jsem na následující:
Dnes poprvé jsem se prošla Brnem, aniž bych si nervózně sundala náušnice delší než 3 centimetry
Dnes poprvé jsem se odvážila zkontrolovat si vařící rýži v kolejní kuchyňce, i když zde byli přítomni cizí lidé
Dnes poprvé jsem nevyběhla z obchodu, když se mě prodavačka zeptala: "Co si přejete?" a já byla jen na "čumendě"
Dnes poprvé jsem zašla sama do kavárny číst si knížku – 15. 01. 2008
Při vzpomínání na některá ta úsměvná překonání jsem si uvědomila, že jejich realizace bývá mnohdy docela příjemná. A často dodá odvahu i k větším věcem.
Jaké by byly ty Vaše?

Hledání

Začali jsme se sháněním většího bytu. Tedy někdy mám pocit, že nalezení rozměrnějšího bytu zajímá jen mě... Na mé úpění, že ceny snad den ode dne stoupají se mi totiž dostává odpovědi, že panikařím a že dnes večer to přece nebudeme řešit, protože ještě není hotový program na zítřejší skautskou schůzku (aby nevznikla mýlka, mám samozřejmě skauting a skautský program zvláště RÁDA).
Někdy se nám ale přeci jen podaří se shodnout na termínu s prodejcem nebo realitním makléřem, hodit skautskou schůzku či jinou aktivitu přes palubu či ji alespoň vytěsnit do sklepa mysli a vydat se na lov.
Asi ale ještě nemáme vycvičeny ty správné lovecké vlastnosti, ba co více ani nevíme, jaké to ty správné jsou. Máme být pravdomluvní a říkat vše na rovinu („Víte to je teprve první byt, který jsme navštívili…") nebo se máme tvářit neprůstřelně a mlžit? Skautská srdce nabádají k pravdomluvnosti, ďáblík neúprosného trhu s nemovitostmi velí opak.
Proti nám hrají:
a) Nedostatek času k obcházení. Zdá se mi, že by to chtělo speciální „hledací dovolenou" – asi bychom pak mohli lépe ocenit výhled do lesa a nebrejlit do černočerné tmy za oknem jako sůvy.
b) Nerozhodnost. Co je akceptovatelné (jsem cimprlich, když se mi nelíbí silnice za oknem) a kde už se dá možná i po zbytek života žít? Nedá se to vlastně přežít všude –typicky šťourá onen skautský duch.
c) Nevyjasněnost lokality. V Praze nebo lehce za Prahou? Ano já vím Šumava je krásná, ale… No zatím hledáme hlavním městě a lehce od něj; dojíždění versus onen temný ale jistě krásný les hned za humny? Včera se u nás rozléhalo jásání nad 4+1 v Deštném v Orlických horách a nad krásami Ústí and Labem. Jak tohle dopadne...
d) Spousty těch strašáků jako je blížící se zvýšení DPH, vyšší hypotéky apod.

Jak to vypadá, budeme se tím ale muset nějak prokousat, protože pečené byty samy do pusy nelítají. Teda zatím jsem žádný takový inzerát neobjevila.

Tamara

Tamara byla a je fajn holka, občas mi to ale jako nezkušené oddílové vedoucí dovedla ve svých "teenage" letech pěkně osolit. No, neměla to sama taky lehký, v rodině se objevil problém s automaty, maminka začala žít s přítelkyní...
Držely jsme Tamaře palce, tak jako i jinejm, který to v naší holčící partě neměly doma snadný. Myslím, že držely a podržely i ony mě.
Minulý týden jsem Tamaru potkala před Fišerem v Kaprovce. Slušelo jí to. Přes jedno rameno velkou tašku, přes druhé přehozenou brašnu s notebookem. Začala s pedagogikou na fildě, dělá asistenku jedné módní návrhářce.
Říkala, že seminárku chystá o Skautingu, právě spěchala na oddílovou radu.

Měla jsem ze setkání radost, radost z toho, že to více či méně neumělé snažení s velkým S má smysl.