s herdek babama bych nazvala včerejší Ženský bytový seminář pořádaný Fórem 50% a knihovnou Václava Havla v galerii Montmartre.
Snad mě nikdo nenařkne z neuctivosti, myšleno je to veskrze pozitivně, aby bylo jasno! Večer v místnosti, kde dobovou atmosféru evokovalo na šňůře rozvěšené prádlo mezi kterým bylo možno si přečíst o různé formě angažovanosti žen v disentu doplňovaly papuče hostů a vůně domácího štrúdlu.
Zajímavé bylo povídání o pospolitosti disidentských rodin v čase trablů a když se do toho ještě rozproudila bouřlivá diskuze (za účasti Petrušky Šustrové, Jiřiny Šiklové a další dam…)o roli žen v disentu a v dnešní společnosti vyšel z toho velmi příjemný večer.
P.S. dada v názvu je odkazem výrok Václava Havla, který prý takto označil feminismus.
čtvrtek 30. dubna 2009
úterý 7. dubna 2009
Letem světem Febio festem
Co se týká filmů jsem velký Neználek – netknutý hlavně většinou takzvané filmové klasiky. Na legendární hlášky z českých filmů reaguji s údivně otevřenou pusou, k pobavení ostatních….
To ale neznamená, že když se naskytne příležitost jít do kina, neudělám tak s radostí.
Každoroční Febio mám ráda i když k výběru filmů přistupuji trochu lehkovážně s nadějí, že se i přesto trefím…
Zatím to vychází.
Letošní dva úlovky bych směle doporučila:
Východ-Západ
Tak trochu velkofilm o osudech ruských emigrantů žijících ve Francii, kteří po 2. světové válce uvěřili pozvání „Velkého bratra“ k návratu zpět do ruské vlasti.
Příběh rodiny Alexandra, původem Rusa a jeho francouzské manželky, kteří se každý po svém vyrovnávali s krutou stalinskou realitou Ruska 50. let. Příběh o vůli, lásce i oběti.
Po filmu mě mimo jiné napadalo, zda existuje něco jako ruská duše, ruský charakter a kolik si ho v sobě nesu….
Pan nikdo
Chtěli jste někdy opustit svůj život s jeho každodenními vyjetými kolejemi a prostě zmizet? Málo odvahy asi neměl hrdina filmu, ženatý belgický čtyřicátník, který tak prostě učinil a ocitl se v africkém zapadákově, kde se protloukal od desíti k pěti. Po čase se vrátil zpět a my jsme mohli sledovat, jak se vyvíjel vztah s jeho ženou. Pomalý tok filmu nabízel spousta momentů k zamyšlení, neméně zajímavé pak bylo povídání o filmu v malé kavárenské skupině.
Nevím, jak je to možné, ale zcela jinak celý film nahlížely ženy , jinak muži.
Že by na Marsu a Venuši opravdu něco bylo?
To ale neznamená, že když se naskytne příležitost jít do kina, neudělám tak s radostí.
Každoroční Febio mám ráda i když k výběru filmů přistupuji trochu lehkovážně s nadějí, že se i přesto trefím…
Zatím to vychází.
Letošní dva úlovky bych směle doporučila:
Východ-Západ
Tak trochu velkofilm o osudech ruských emigrantů žijících ve Francii, kteří po 2. světové válce uvěřili pozvání „Velkého bratra“ k návratu zpět do ruské vlasti.
Příběh rodiny Alexandra, původem Rusa a jeho francouzské manželky, kteří se každý po svém vyrovnávali s krutou stalinskou realitou Ruska 50. let. Příběh o vůli, lásce i oběti.
Po filmu mě mimo jiné napadalo, zda existuje něco jako ruská duše, ruský charakter a kolik si ho v sobě nesu….
Pan nikdo
Chtěli jste někdy opustit svůj život s jeho každodenními vyjetými kolejemi a prostě zmizet? Málo odvahy asi neměl hrdina filmu, ženatý belgický čtyřicátník, který tak prostě učinil a ocitl se v africkém zapadákově, kde se protloukal od desíti k pěti. Po čase se vrátil zpět a my jsme mohli sledovat, jak se vyvíjel vztah s jeho ženou. Pomalý tok filmu nabízel spousta momentů k zamyšlení, neméně zajímavé pak bylo povídání o filmu v malé kavárenské skupině.
Nevím, jak je to možné, ale zcela jinak celý film nahlížely ženy , jinak muži.
Že by na Marsu a Venuši opravdu něco bylo?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)