Minulý týden jsem měla to štěstí a smůlu zároveň – oba pocity se střídaly jako na houpačce – pracovně se účastnit dvou veletrhů turistického ruchu propagujících Berlín, Drážďany a Sasko. Musela jsem navštívit spoustu hotelů, usmívat se na nové obchodní partnery a především překousnout a nezakousnout kdákavou průvodkyni, která svou německou angličtinou vyprávěla (nejen) o původu šprévaldských okurek. Leckdy mě to stálo hodně úsilí a znovu jsem si tak uvědomila, že jako „účastník zájezdu“ bych dlouhodobě nepřežila.
Pořadatelé se nás ale snažili pro region opravdu nadchnout a nutno říct, že se jim to v lecčems podařilo. Jeden z večerů zpestřila návštěva berlínské Komische Oper s představením Mozartovy opery Cosi van tutte – pro němčináře: „So machen das alle (Frauen)“, laškovně si pohrávající s tématem nevěry, jak jinak než ženské (autor byl totiž chlap ;-) – Lorenzo da Ponte). První polovina byla nesmělá, zato druhá hýřila spoustou nápadů: scénu odráželo velké sklopené zrdcadlo s červeně světélkujícími spirálami, loutky bývalých milenců mizely v krabicích s naftalínem jako dávno obnošené šaty a do toho všeho jak šumivé víno lehká hudba…
Dalším zážitkem hodným opakování byla jízda videobusem napříč Berlínem, městem, jež za poslední století změnilo tvář, asi jako žádné jiné: ulice, v níž Lola běžela o život, náměstí, kde ztracený starý pán hledal kavárnu svého mládí v Nebi nad Berlínem, paneláky, kde poslední „Goodbye“ dával vznášející se Lenin, rozbombardované ulice jako kulisy filmu Foreign Affair s Marlene Dittrich, asanace toho co zbylo ve snímku Paul a Paula…
Pauzu mezi dvěma městy s velkým M, Drážďany a Berlínem si troufla vyplnit Chemnitz, bývalý Karlmarxstadt. Pravda, snaží se tu: otevřeli ojedinělou galerii moderního umění, opravují scesní vily, ale uznejte, je možné propagovat Havířov jako výtečný turistický cíl? Jenže tenhle má navíc sedmimetrovou bustu Marxe!
Překvapením nakonec bylo nakonec městěčko Freiberg, které dodnes těží rodinné stříbro ze své zašlé stříbrné slávy. Vůbec nic jsem od něj nečekala, ale nadchla mě tu gotická katedrála s krásně tesanou pískovcovou kazatelnicí a nádherně zachovalým romanským portálem „Zlatá brána“, který nese jméno podle své původní barvy. Brána chrámu otevírající cestu ze smrti do života, jak ukazují i plastiky lemující oblouk.
Inu Freiberg je perla, Drážďany jsou skvost, Chemnitz je kačátko, ale Berlín, to je něco úplně jiného…
