Nanovo

Myslela jsem si, že mě náš byt velikosti většího nákladního výtahu příliš k srdci nepřirostl.
Jak jsem ho ale včera začala pucovat pro nového obyvatele, padlo na mě trochu teskno z toho, že bydlení v Praze, v bytě s výhledem na Pražský hrad (opravdu) končí.
No, hlavu vzhůru za mě asi nikdo nedá, a tak rovnýma nohama do života v malém městě.
Zkusím sepsat klady a zápory, které zatím bydlení v D. přineslo a snažit se, aby list těch prvních byl delší.
Zatím mám:
-
Byt nestačilo jen vymalovat, jak se na první pohled zdálo
Z třetího podlaží je slyšet mnohé – zavírání aut, sekačky u protějších chatek
Je třeba dříve vstávat a trochu přemýšlet při návratu
Lidé, kteří vás jen zahlédli , vás zdraví na ulici (což asi není 100% negativum, ale musím si zvyknout)
Některé věci/lidé jsou jiné/jiní, než jsem čekala a brečí jen malé holky ve školce

+
Od sousedů jsme dostali švestky
Máme troubu
Víc prostoru
Balkon
Nová lokalita umožňuje uskladnit kolo,
tak jsem si své první opravdické kolo od dob stříbrného Pionýra 22 koupila
Jezdí se na něm fajně
Okolí paráda