Rychlá, maďarskými partnery však dobře organizovaná pracovní návštěva Budapešti, kterou jsem si nenechala zkazit ani trojicí svěřených, poněkud puchýřovitých Američanek. I když je pravda, že večeře s cikánskou hudbou, obstarožními tanečnicemi, ale hlavně nadšenými, neustále fotografujícími Japonci byla i na mě moc…
Čas zbývající po odletu dam do mého odjezdu jsem si chtěla užít vyšší kultury, ale bohužel jsem místo Museum of fine Arts zamířila do protější budovy a byla nucena si přiznat, že moje nadšení pro moderní umění je limitované…
Prožitek z dobré kultury mi bohužel nedodal ani nový český film Anglické jahody, který se mi zdál jako promarněná příležitost natočit poutavý příběh roku 1968.
Co z toho vyplývá? Že nemám kapacitu ani na zformulování smysluplné věty na závěr. Promiňte.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat