Proměněné sny

Jsou knížky, na které máte jasné mínění.
Většinou se vám buďto libí nebo nelíbí, chcete nebo nechte je doporučit svým známým.
A pak jsou takové, s nimiž si nevíte rady… Nejsou to většinou tituly na líbení, jejich obsah bývá provokující.
Podobný pocit, který asi nedokážu úplně popsat, mám z nedávno přečtených Proměněných snů od Petry Dvořákové. Knížky, která letos obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika.
Knížku mající v podtitulu „Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra“ charakterizuje v předmluvě Jan Jandourek takto: „Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Máme před sebou materiál, jehož platnost nepomine, protože prchavá svědectví „zezdola“ o církvi v osmdesátých a devadesátých letech budou jednou skutečnou kronikou toho, jak to bylo.“
Musím říci, že s ním nesouhlasím. Na výpověď o jedné generaci jsou rozhovory pro mě až příliš často nahlížené spíše z té neútěšné stránky.
Asi bych se ale podepsala pod slovy autorky vyjádřenými v doslovu: „Důležité je, že to, v co věříme, nás dokáže proměňovat a tím nám otevírat nové možnosti pro další život.“
Zajímavý podnět k přemýšlení. Nebojíte li se naznámých vod kolem sebe i v sobě.