Ženeva

Vypadá, že je to nyní velmi populární místo:-)

Její návštěvu jsem brala trochu lehkovážně, a tak jsem jen těsně před odletem chňapla v knihovně dva průvodce Švýcarskem, do kterých jsem jukla v letadle…
Nakonec mě toto město s mezinárodním renomé přivítalo shovívavě.
Moje couchsurferské výkřiky /prosby o ubytování/ z týdnů před příjezdem zůstávaly nevyslyšeny, na opravdu poslední chvíli jsem naštěstí na netu objevila tajemný protestantský hostel pouze pro dámy.
Poprosila jsem o nocleh, který mi byl přislíben. Přiletěla jsem pozdě večer a kolem půlnoci jsem se konečně ocitla v skoro liduprázdném centru města hledajíc ubytko. Našla jsem ho naproti ženevské katedrále s cedulkou na dveřích "klíče si vyzvedněte v hotelu za rohem a uložte se do postele 56". Trochu jsem tápala ve tmě staré budovy a nakonec se uložila do první volné postele (asi jako v pohádce o Mišutkovi). Noc provázely kostelní zvony v čtvrthodinových intervalech.
Ráno se Ženeva představila jako střízlivá dáma kolem čtyřiceti v hnědo-šedém kostýmku s výrazným šperkem svého jezera umocněným vysokým vodotryskem.
Při procházce ulicemi, zrovna když už jsem byla chozením s batohem trochu uondaná, jsem náhodu narazila na kostel, ve kterém právě začínala Taizé modlitba. Lidé různého věku i jazyků se tu na třicet minut sladili v jednoduchých melodiích…
Zbývala jen čokoládová tečka pro posilnění na další švýcarská dobrodružství.