Překonání sama sebe může mít různé podoby. Nevím jak vám, ale mě se pod tímto souslovím většinou vybaví něco ne úplně příjemného, avšak zdravého, prospěšného, užitečného apod.
Něco trochu připomínající Foglarovo "Letos poprvé" (jsem se koupal ve studené vodě, cvičil při otevřeném okně …).
Když jsem včera dopíjela poslední doušek horké čokolády, napadlo mě, jaká jsou moje malá (ale zásadní;-)překonání v průběhu zhruba deseti let, a přišla jsem na následující:
Dnes poprvé jsem se prošla Brnem, aniž bych si nervózně sundala náušnice delší než 3 centimetry
Dnes poprvé jsem se odvážila zkontrolovat si vařící rýži v kolejní kuchyňce, i když zde byli přítomni cizí lidé
Dnes poprvé jsem nevyběhla z obchodu, když se mě prodavačka zeptala: "Co si přejete?" a já byla jen na "čumendě"
Dnes poprvé jsem zašla sama do kavárny číst si knížku – 15. 01. 2008
Při vzpomínání na některá ta úsměvná překonání jsem si uvědomila, že jejich realizace bývá mnohdy docela příjemná. A často dodá odvahu i k větším věcem.
Jaké by byly ty Vaše?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Dnes poprvé jsem vyšla do ulic s culíkem bez obav, že všichni pozorují mé uši.
Dnes poprvé jsem oslovila XZ (rozuměj osobu starší o 1 až nekonečno roků) aniž bych u toho (alespoň vnitřně)zčervenala.
Dnes poprvé jsem telefonovala v angličtině.
Dnes poprvé jsem vstoupila do studovny Národní knihovny (ale hned zase utekla).
pri sve poslední vyucovaci hodine jsem si stoupla pred tabuli s lehkym srdcem - poprve, protoze jsem vedela, ze je to naposledy... tak to vlastne zadne prekonani nebylo, ale moc rada na ten okamzik vzpominam, stale, nejsem pedagog, nenenene :-)
Okomentovat